Můj příběh s výhřezem ploténky: Jak jsem se zbavil chronické bolesti bez operace
Pokud jste už vyzkoušeli vše, co současná fyzioterapie a medicína nabízí a vaše bolesti stále ani po měsících či letech nepolevují, doporučuji vám věnovat pět minut k přečtení mého příběhu. Může to totiž být i váš případ.
Všechno to začalo před deseti lety. Jednoho krásného dne jsem si pořádně naložil činku a pustil se do cvičení, když se náhle v mých zádech ozvalo lupnutí a prudká bolest zad. Když bolesti několik týdnů neustupovaly, vypravil jsem se k lékaři. Verdikt: výhřez ploténky, neboli hernie ploténky, konkrétně protruze. Na operaci to zatím není, ale se sportem teď velice opatrně, zněl lékařův verdikt.
Když fyzioterapie a konzervativní léčba nepomáhaly
Proto jsem nelenil, našel si fyzioterapeuta a začal každý den poctivě cvičit. Bolest v bedrech však neustávala, a proto jsem si našel dalšího fyzioterapeuta. Rovněž bez výsledku. Postupem času jsem musel začít omezovat na minimum i další fyzické aktivity – bubnování, běh, jízdu na kole, horskou turistika. A bodybuilding? Ani náhodou.
Pak přišel den mých pětatřicátých narozenin. Já a má tehdejší přítelkyně jsem se vrátili v lehce podnapilém stavu z narozeninového večírku. Přítelkyně usnula na gauči a já se rozhodl, že ji vezmu do náruče a odnesu z gauče do postele. A tak jsem před ní jako kavalír poklekl a zvednul ji. A jak praví klasik – nápad jistě dobrý.
Výsledky nebyly dobré.
Dodnes si pamatuju ten praskavý zvuk, co se ozval v mých zádech. A jestli že jsem měl doteď bolesti, to nejhorší mělo teprve přijít.
Diagnóza: extruze disku a útlak nervového kořene
Druhý den jsem se dobelhal do nemocnice a nechal se hospitalizovat. Ta bolest zad se už prostě nedala vydržet. Nález magnetické rezonance nezněl vůbec povzbudivě: extruze disku, sekvestrace a útlak míšního kořene. Laicky řečeno,ploténka praskla, její kousek se oddělil a začal tlačit na nervy vystupující z míchy. Au.
Pokud vám bolesti v noci nebrání spát a dokud můžete chodit, operaci bych zatím nenavrhoval, pokračujte s konzervativní léčbou vyhřezlé ploténky, zněl verdikt lékaře. Na sport ale můžete rovnou zapomenout. Další!
.
Bludný kruh chronické bolesti
Tohle nebylo vůbec dobré. Já však stále doufal a dělal první poslední, abych se bolesti z výhřezu ploténky zbavil a to pokud možno bez operace: ozonové injekce, infuze kortikoidů, masáže, tejpování, nová matrace do postele, nová židle k počítači, a především celá řada cvičebních metod které se při výhřezu disku doporučují.
A množství léků proti bolesti, které jsem za ta léta spořádal, by se dalo snad už počítat na kila.A výsledek? Bolest začala doslova ovládat můj život. Když jsem ráno vstával, první věc, na kterou jsem myslel byla: jak moc mě to bude dnes bolet? Zvládnu jít do práce? Mám jít večer na posezení s přáteli? Vydržím tam sedět alespoň dvě hodiny?
Mám to risknout a jít zítra na hory? Co když se zítra zase nepohnu…usínal jsem se s bolestí a budil jsem se s bolestí. Vše se točilo jen kolem mých zad. A aby toho nebylo málo, v průběhu dalších let se přidaly další zdravotní problémy – kromě bolesti beder se přidaly i bolesti krční páteře, bolest kolene a lokte.
Fyzická bolest byla hrozná, ale všechen ten stres, strach, frustrace, vztek a deprese, které ji doprovázely byly snad ještě horší. Aktivní život, jak jsem ho do té doby znal pro mě skončil. Zlomový byl pro mě rok 2021. Bolestivá ataka zad, která mě tehdy na podzim postihla byla zničující. Nemohl jsem už ani chodit do práce a několik měsíců jsem ležel na gauči s notebookem na břiše. Tohle už bylo ono pověstné dno. Nebylo mi ještě ani čtyřicet let a postupně se ze mě stával invalida. Měl jsem pocit, že celé mé tělo zcela vypovídá službu. nenáviděl jsem ho.
Když se výhřez vstřebal, ale bolest zůstala
Snad ze zoufalství jsem si tenkrát u lékaře vynutil další magnetickou rezonanci. Nicméně její výsledky ukázaly něco, co jsem vůbec nečekal. Ten kus ploténky, který se utrhl a měl mi tlačit na nervy se vstřebal. Jinými slovy, zmizel a na místo útlaku nervu šlo už pouze o lehký kontakt. Sečteno a podtrženo, nález v mých zádech se výrazně zlepšil.
Navzdory tomu mě bylo hůř a hůř. A to byla ona pověstná rozsvícená žárovka ve vaší hlavě, kdy vám dojde, že problém spočívá asi v něčem jiném.
Shodou okolností to byl stejný rok, kdy jsem náhodou objevil práci amerického lékaře Johna S. Sarna, který se celý život věnoval léčbě chronických bolestí. Začal jsem bedlivě studovat všechny jeho publikace a postupem času jsem objevil celý tento nový přístup k chronickým bolestem pohybového aparátu.
Jak dnes vypadá můj život bez chronické bolesti
A výsledek? Když píšu tyto řádky, máme rok 2023. Mé bolesti zad se zredukovaly o cca osmdesát procent, problémy s kolenem zcela zmizely, krk a loket mě zabolí jen občas, když to přeženu v posilovně.
Začal jsem znovu sportovat, hraju v kapele na bicí, chodím pravidelně na hory, jezdím na kole a dokonce – světě div se – můžu i běhat.
Co za touto změnou stálo? Má bolest totiž nebyla strukturální, pocházející v tomto případě z výhřezu ploténky, nýbrž neuroplastická, známá také jako TMS. O co se vlastně jedná? Pokračujte do sekce Neuroplastická bolest.
Tento obsah má edukativní charakter a nenahrazuje lékařské ani psychoterapeutické vyšetření.